ROZHOVOR s čerstvou absolventkou olomoucké logopedie, logopedkou, nyní studentkou doktorského studijního programu Speciální pedagogika na PdF UPOL a také úspěšnou absolventkou studijního pobytu v rámci programu Erasmus+ v zahraničí v Belgii, konkrétně v Antverpách na Thomas More University, kde Martina Tumová zůstala po dobu pěti měsíců. Jak vnímá studium logopedie v zahraničí, co takový pobyt vůbec obnáší, jak vycházela se spolužáky z různých koutů světa, na co se připravit a který okamžik jí doslova vyrazil dech? Přečtěte si celý rozhovor. ↓ ↓

Bylo náročné odcestovat? Co takový odjezd, třeba konkrétně do Belgie, obnáší?

► Složité mi přišlo zařizování různých dokumentů k Erasmu, vědět, kdo má kdy co podepsat, ale i v tom mi různí lidé pomohli, a tak to nakonec bylo v pohodě. Taky jsem měla tipy na cestování, doporučení ohledně letišť, vlaků, bydlení. Spousta informací se dá dohledat předem, nepřišlo mi, že by to byl nějak velký adrenalin.

Jaký byl tvůj první dojem z logopedické výuky v Belgii?

► První dojem bylo nadšení. Učitelé jsou tam velmi profesionální a přívětiví. Jejich postoj k nám studentům byl velkou oporou při náročném studiu. Od začátku bylo jasné, že požadavky na nás jsou vysoké, což mi vyhovovalo, proto jsem tam jela.

Můžeš prosím popsat a více přiblížit, jak probíhala samotná výuka logopedie v Belgii? Kdo tě učil, jak, jak to bylo náročné časově a jaké byly tvoje spolužačky/spolužáci?

► Funguje tam jiný systém než u nás. U nás jsme zvyklí na týdenní rozvrh, který se během semestru moc nemění. V Antverpách byl každý týden jiný. Součástí našeho studentského systému byl i kalendář, ve kterém jsme měli zapsané termíny, časy a místa výuky jednotlivých předmětů. Některý týden mohl být úplně plný, jindy vyšel i celý den volna. Hodiny tam netrvají 45, ale 90 minut, jsou to spíš naše dvouhodinovky s přestávkou v průběhu, ale to už záleží na domluvě s učitelem. Začíná se v 8:30 a za den jsou maximálně 4 "hodiny" (tzn. v našem pojetí 8). Měli jsme jak hodiny ve škole, tak exkurze na různá logopedická pracoviště, terénní projekty ve městě, v různých knihovnách - bylo to pestré.

► Předměty, které jsme měli jako Erasmus studenti, byly většinou vyučované pouze pro nás, ale asi tři jsme měli společně s tamními studenty posledního ročníku logopedie. Ve výuce je tam častější než u nás diskuse se studenty a použití případových studií. Na přednáškách se látka představí, na semináři pak studenti pracují s případovými studiemi a učí se diagnostikovat a navrhovat terapii. Ta práce s případovými studiemi probíhá třeba ve skupinách, které se pak navzájem se svými případy seznámí a vysvětlují ostatním, proč co diagnostikují nebo ne, co s tím dál, jak by postupovali, co by doporučili - je prostor nad tím přemýšlet a dávat si navzájem podněty. Je to hodně prakticky zaměřené, aby to, co se učí, uměli studenti po škole použít. V Belgii se logopedie studuje tři roky a absolventi mohou jít hned do praxe.

► Skvělé mi tam přišlo i to, jak byly propojené přednášky se semináři v rámci jednoho předmětu, i když každé vedl jiný vyučující. Společně ten předmět celý nachystali a věděli přesně, co ten druhý říkal a učil, mohli na sebe plynule navazovat. Pro nás studenty to bylo nedocenitelné.

► Všichni vyučující byli odborníci v oblasti, kterou učili. Nebylo pro mě těžké nadchnout se do všeho, co jsme probírali, protože bylo vidět, jak je samotné to baví a že tomu výborně rozumí. Byli přístupní otázkám, ochotní nám pomoct, nasměrovat nás, doporučit nám další literaturu i poskytnout nám tipy do praxe.

► Studium bylo dost časově náročné. Kromě hodin ve škole jsme měli i celkem hodně úkolů, projektů, prezentací atd. Byly to praktické úkoly, nutily nás používat a ujasňovat si znalosti z přednášek, najednou se vynořovala spousta nových otázek. Nelituju času, který jsem do těch úkolů investovala, stálo to za to a myslím, že se to časem v praxi bude velmi hodit. Právě při práci s informacemi, při jejich zpracovávání, formulování myšlenek, obhajování odborného stanoviska, jsem vnímala, že mě logopedie baví a že ty úkoly nám umožňují být víc a víc kompetentní.

► Spolužáci byli naprosto skvělí. Bylo nás jedenáct a tvořili jsme tým sestávající z lidí z Hongkongu, Německa, Portugalska, Slovenska, Slovinska, Španělska a od nás. Mohli jsme srovnávat, v čem se liší a shoduje naše vzdělání, co logopedi v jednotlivých zemích dělají, ale i kulturu, která práci logopeda dost ovlivňuje. Spolupráce na projektech vyžadovala skupinovou práci, která byla nesmírně obohacující.

Jak často ses musela připravovat na výuku? Jak to bylo náročné, co se týče úkolů?

► Jak už jsem zmiňovala, záleželo na konkrétních dnech a rozvrhu, který mě čekal. Celkově ale můžu říct, že to bylo časově náročné, bylo potřeba na různých úkolech pracovat průběžně, jinak by se nakonec nedaly stihnout. Jiné projekty zabraly třeba několik sobot nárazově, kdy jsme se setkali v týmu a pracovali společně.

Bylo něco, co tě inspirovalo natolik, že bys to ráda chtěla přenést i do české logopedie?

► Hodně mě tam oslovil přístup ke klientům - pacientům, který je velmi profesionální, ale zároveň lidský a partnerský. Logoped je v tomhle vztahu profesionál, který má znalosti a vybavení k tomu, aby mohl lidem s narušenou komunikační schopností pomáhat, vysvětlit jim, co se děje a jak mohou svoji situaci změnit. Není tam proto, aby jim řekl diagnózu a dal sadu cvičení; bere klienta jako odborníka na jeho vlastní problém a pomáhá mu zorientovat se v té situaci a vědět, jak ji může změnit. Tenhle postoj byl znatelný i mezi učiteli a studenty - učitelé nás brali a priori jako odborníky, kteří se učí další část své odbornosti, diskutovali s námi a zajímal je náš názor.

► Konceptualizace případu u poruch hlasu mě zaujala natolik, že jsem ji použila v diplomové práci. Je to přístup k případu, který se snaží zjistit všechny důležité informace, shrnout je stručně obrazovou formou, rozdělit si jednotlivé faktory. Model slouží jak k edukaci klienta (která má významný vliv na jeho motivaci), tak i k diagnostice a návrhu terapie a jejímu hodnocení.

► Z výuky se mi líbily projekty, které jsme zpracovávali ve skupinkách; míň memorování a víc snahy porozumět a umět informace najít a použít, pokládání otázek a vysvětlování, jak věci souvisí.

Jak náročná byla taková zkušenost, co se týče znalostí cizího jazyka a jazykové stránky?

►  Mám výhodu, že se jazyky učím moc ráda. Výuka byla v angličtině a připadlo mi, že je to celkem v pohodě. Učitelům bylo rozumět bez problémů, jen si člověk musel občas přeložit pár odbornějších slov. Jelikož byly prezentace k výuce dostupné předem, mohla jsem si je projít a dohledat si, čemu bych nerozuměla (což se hodilo nejen kvůli angličtině). Výhoda je, že když se naučíte číst články v angličtině a zvyknete si na výuku v angličtině, tak vám pak čtení odborných článků česky připadá mnohem snazší.

► Se spolužáky jsme si vytvořili takovou svoji směs jazyků se základem v angličtině; ale bavili jsme se mezi sebou i česko-slovensky, francouzsky, španělsky, německy; jak se zrovna sešli ti, kdo ty jazyky umí. V Antverpách se mluví nizozemsky, což byla další krásná výzva. Učila jsem se trošku nizozemsky už před odjezdem a v Antverpách jsem měla ve škole kurz Survival Dutch - základy nizozemštiny, který mi dost pomohl. Většina lidí tam ale anglicky rozumí i mluví výborně.

Jaké bylo ubytování? Bydlela jsi blízko fakulty?

► Bydlela jsem asi půl hodiny pěšky od školy, na kole cca 15 minut. Moje bydlení bylo v portugalské čtvrti, v domě, kde byli ještě další tři studenti, každý ve svém pokojíčku. Se spolubydlícími i s paní domácí jsme si velmi vyhovovali. Klasické koleje se v Antverpách moc nevedou (respektive mají hodně omezenou kapacitu). Ubytování studentů se tam řeší většinou na studentských domech, kde si student pronajme pokoj. Nabídka je na stránkách https://www.studentkotweb.be/ - jen si zadáte, kdy tam chcete bydlet, kde, co má byt/pokoj splňovat, a pak už vidíte konkrétní nabídky. Je to opravdu dobrý web, u jednotlivých bytů vidíte kontakt na majitele, informaci jakými jazyky se s nimi dá domluvit atd.

Měla jsi třeba možnost nějakých mimoškolních aktivit?

► Jak se to vezme. Pro mě byl celý Erasmus tak trochu mimoškolní v tom smyslu, že jsem se tam učila věci navíc. To studium pro mě byla priorita, jela jsem tam s tím, že se chci co nejvíc naučit, a tak mi ani nevadilo, že na další aktivity není čas. Pravidelně jsem tam kromě školy chodila do církve a na setkání s přáteli v týdnu, další volnočasové aktivity byly spíš příležitostně.

Marti, byla jsi v Belgii odkázána čistě jenom sama na sebe, nebo se objevila nějaká možnost podpory, pomoci? Třeba i z naší univerzity?

► Ještě před odjezdem mi s papírováním k Erasmu hodně pomohla kamarádka, co se z Belgie vrátila. V Belgii mi přišlo, že lidé z našeho i jejich zahraničního oddělení jsou mi ochotni kdykoliv pomoci, ale nebylo to potřeba. Taky všichni učitelé byli velmi vstřícní a odpovídali nám i na otázky úplně mimo obor, jako třeba jak v Antverpách třídit odpad, jak parkovat kolo a podobně. Podporu jsme si poskytovali i my Erasmus studenti mezi sebou - všichni jsme byli v podobné situaci, orientovali jsme se v novém prostředí, tak jsme si radili navzájem. Pro studenty je v Antverpách centrum Gate15, kde jsem taky mohla řešit různé své dotazy a byli moc milí.

Můžeš prosím přiblížit, jak takové studium v rámci programu Erasmus+ v zahraničí funguje? Sbíráš např. kredity, nebo jaké jsou podmínky pro úspěšné splnění? Např. nějaké zkoušky?

► Je to podobné jako u nás. Každý předmět má přidělený počet kreditů (ECTs), který za splnění získáš. Ukončení předmětu jsou různá, někde nebyla zkouška, ale různé úkoly, prezentace, projekty během semestru, jinde byla třeba esej a zkouška, někde "jenom" zkouška.

Mohla bys prosím vybrat nějaký okamžik, nebo okamžiky, které pro tebe byly v rámci Erasmu nejlepší, nejpůsobivější?

► Ráda. Jako první se mi vybavila otázka, kterou nám položil jeden vyučující na poslední hodině celého semestru. Ta otázka zněla: "Will YOU be a GOOD therapist?" ("Bude z tebe dobrý terapeut/logoped?") Zeptal se ji s takovou intenzitou, že jsme jen zůstali sedět a koukat. Diskutovali jsme pak o tom, co dělá z člověka dobrého terapeuta a přemýšleli jsme, jestli ty atributy splňujeme a v čem na sobě musíme ještě pracovat. Byla to výborná otázka a myslím, že je dobré si ji klást i průběžně, protože nás může posunovat dál.

► Vděčná jsem za setkávání se spolužáky, přáteli a se skvělými učiteli a logopedy. Nedá se to popsat jako jednotlivé okamžiky, ale z Erasmu jsou pro mě nejdůležitější lidé.

► Hodně působivá pro mě byla i návštěva školní knihovny, která se specializuje na psychologii a logopedii. Mají tam jak materiály v nizozemštině, tak i hodně věcí v angličtině, časopisy, knihy o jednotlivých oblastech logopedie, a prezenčně je možné si tam prostudovat různé testové materiály k diagnostice. Kdybych měla víc času, ráda bych ho trávila právě tam. Možná jednou v budoucnu, na nějaké studijní dovolené. ;)

A který okamžik, nebo okamžiky byly naopak třeba nejnáročnější, nejhorší?

► V tomhle směru jsem měla štěstí, nic takového mě nenapadá; i když byly momenty, kdy mi bylo smutno nebo úzko, věděla jsem, že tam nejsem sama. Pravda ale je, že to studium pro mě snadné nebylo a musela jsem nad ním trávit dost času, a občas jsem byla ve stresu, jestli všechno stihnu včas. Ale všechno dobře dopadlo.

Doporučila bys studentkám logopedie odcestovat v rámci Erasmu (až pomine období pandemie)? A případně ve kterém ročníku myslíš, že by mohla být taková cesta nejefektivnější?

► Bude-li ta možnost, rozhodně bych to doporučila, a to zvlášť Erasmus v Antverpách. Je to skvělá zkušenost jak osobnostně, tak i odborně. Studijní program se různě upravuje, ale připravují ho vysoce kompetentní lidé a věřím, že každá změna tam bude jen k lepšímu.

► Přiznám se, že nevím, ve kterém ročníku by to bylo nejvhodnější. Já jela až po páťáku, což je dost nestandardní, ale prodloužení mi nevadilo a nechtěla jsem přijít o žádnou olomouckou výuku.

Jaký byl pro tebe návrat zpátky do ČR? Zažila jsi takovou tu typickou skleslost, jaká je pověstná u studentů, vracejících se z Erasmu?

► To je příhodná otázka. Měla jsem předem spoustu informací o kulturním šoku po příjezdu do ciziny a o kulturním šoku po návratu domů, takže jsem s ním počítala, ale měla jsem ho v duchu "naplánovaný" až po návratu v lednu. Nedošlo mi, že když budu na Vánoce doma, může přijít dřív, což se přesně stalo. Není to žádná hrůza, ale je dobré s tím počítat. Člověk najednou to, co tu důvěrně znal, vidí novýma očima a chybí mu to nové, na co si v zahraničí sotva zvykl. Výhoda byla, že jsem se pak ještě na měsíc do Antverp vrátila. Po návratu do Čech v lednu už se žádný šok nekonal. :)

Co bys poradila současným studentkám logopedie, které uvažují o odjezdu v rámci Erasmu?

► Doporučila bych jim zjistit si dostupné informace, zvážit plusy a mínusy, ujasnit si svoje priority a poradit se s někým, kdo tam byl. Pokud by zvažovaly Antverpy, jsem komukoli ke konzultacím s radostí k dispozici. Osobně si myslím, že je to neocenitelná zkušenost, ale rozumím i těm, kdo si kvůli zahraniční stáži nechtějí studium prodlužovat.

Jaká byla pro tebe největší nezbytnost, bez které by ses v Belgii neobešla?

► Deštník. A slovo bedankt - děkuju.

Jak jsi to měla v Belgii s volným časem? Jak si jej třeba trávila?

► Antverpy jsou krásné město, kde je pořád co objevovat. Moc ráda jsem se chodila projít do přístavu nebo k řece, uličkami ve městě a různými parky. Jsou tam taky krásná muzea, já jsem se dostala do Rubensova domu, do muzea Red Star Line (o lodní dopravě mezi Antverpami a Amerikou na přelomu 19. a 20. století) a do muzea o knihtisku. Jednou jsem taky jela na výlet do Gentu, ale jinak jsem po Belgii moc necestovala. Snažila jsem se pochytit co nejvíc z jazyka, ve škole jsme měli předmět Survival Dutch. Hodně mě to bavilo, a tak jsem se tomu věnovala i nad rámec úkolů - pročítala jsem reklamní letáky ze schránky a koukala se na detektivní seriál v nizozemštině. Musela jsem si ho překládat větu po větě, ale bavilo mě to.

Měla jsi možnost vidět i průběh logopedie jakožto profese v Belgii?

► Do jisté míry ano - neviděli jsme sice přímo práci s klienty, ale dostali jsme se na různá místa, kde logopedi pracují. Byli jsme v televizi a rádiu, v soukromé ambulanci, na klinice ORL a ve speciální škole. Na každém z těch míst se nám věnoval logoped, který tam působí, povídal nám o specificích náplně své práce a mohli jsme se na cokoli zeptat. Bylo to skvělé.

► Co se týká logopedie jako profese, stojí za zmínku přednáška s diskusí, která se zabývala profesní organizací logopedů VVL (vlámská asociace logopedů). Přednášku s diskusí vedl člověk, který je v představenstvu VVL a rozumí tomu, jak funguje, jakou má v Belgii funkci, čím se zabývá. Zajímavé bylo i srovnání VVL s AKL a s dalšími zahraničními asociacemi logopedů.

Jak dlouho jsi byla v Belgii a jak ti utíkal/neutíkal čas?

► Byla jsem tam na pět měsíců, od září do ledna (s přestávkou přes Vánoce). Pořád bylo co dělat, rozhodně jsem se nenudila a jsem vděčná za každý den, který jsem tam mohla strávit.